Damašek
O Damašku
Hlavní město Sýrie uchvátí na první pohled. Tvoří oázu uprostřed pouště. Je obklopeno horami nad říčkou Baradá a zahradami Ghouty. Už dávno se o něm císař Julián vyjádřil jako o „bílé perle Orientu v moři smaragdů“. Město jasmínů a růží.
„… jestliže existuje ráj na zemi, je to v Damašku a nikde jinde…“
Ibn Battuta
Ve městě potkáte snad nejtypičtější obrázek dnešního Orientu. Jsou tu staré mešity, křesťanské čtvrti, proslavené sůky, zahalené ženy, vodní dýmky a naproti reklamy KFC či coca-coly. Na jedné straně rachotiny autobusů a stařičkých aut, na druhé straně klimatizované meziměstské autobusy a nejmodernější auta všech světových značek. Vřava a chaos arabských měst a klidné vilové čtvrti. Vedle sebe jedou obchodníci v kravatách a staříci v kúfíjích s oslíkem a dvoukolákem. Damašek je typické velkoměsto Orientu. Rozšiřuje se poněkud chaoticky na úkor zelených zahrad Ghouty, která postupně mizí.
Je velmi obtížné vyjmenovat všechna místa a památky, které musí návštěvník hlavního města Sýrie vidět – Damašek je vlastně živé muzeum, které zobrazuje všechny historické etapy. Najdete zde 216 památek registrovaných na seznamu UNESCO.
Když se stavěly pyramidy, Damašek už stál. Damašská oáza byla trvale obydlena už ve 4. tisíciletí př.n.l. První zmínka o městě Dimaska je na jedné klínopisné tabulce z Mari (východní Sýrie – asi 2500 let př.n.l. ) a pak je Dimaski zmiňováno na hliněné tabulce z Ebly (severně od Damašku). Později je vzpomínáno na papyrech z Achetatonu (Egypt – 14. století př.n.l.) Damašek je citován v Bibli v knize Genesis, v Knihách Královských a Proroctvích.
Ovládli jej Aramejci a stalo se hrází proti expanzi biblických království Izraele a Judey. Další kapitoly napsali Asyřané a poté Chaldejci z Novobabylonské říše. Po roce 539 př.n.l. se stal Damašek sídlem perského místodržitele, po něm jej ovládl Alexandr Veliký. Nadvládu Alexandrových nástupců ukončili Římané pod vedením Pompeia v roce 64 př.n.l. Římané preferovali Antiochii, akceptovali proto i dočasně pokračující kontrolu Nabatejců. Nová křesťanská komunita se zapsala do historie epizodou obrácení sv. Pavla. Statut metropole navrátil městu počátkem 2: století n.l. císař Hadrián.
A Damašek rozkvetl. Stal se nejdůležitějším z desíti velkých měst (Decapolis). Byl pod vlivem syrských císařů z rodiny Severů. Byl přestavěn v římských urbanistických normách díky architektu Apollodorovi Damašskému, který se proslavil i díky Trajanovu sloupu v Římě a mostu přes Dunaj – to jsou památky, které se zachovaly do dnešní doby. Apollodorus postavil v Damašku také Jupiterův chrám na místě aramejského Haddadova chrámu. Na jeho místě se dnes rozkládá Ummajovská mešita. Zbylo z něj jen pár sloupů před západním vchodem mešity.
Po rozdělení římského impéria zůstal Damašek součástí jeho východní části a byzantskou etapu ukončilo v roce 636 n.l. dobytí muslimským vojskem (po půlročním obléhání) a následná porážka Byzantinců u řeky Jermúk.
Damašek se stal hlavním městem ummajovského kalifátu – prvního arabského státu. Téměř sto let trval „Zlatý věk“ Damašku v období největší expanze islámu, kdy se říše rozkládala od břehů Atlantiku až po Indii. Z té doby se datuje organizace súků, výstavba mešit, nemocnic a lázní, ovšem nejdůležitější byl systém rozdělování vody spolu s budováním vodovodů a kanalizace. Pak se centrum moci přeneslo do Bagdadu a Cordoby a sláva Damašku poklesla, i když si Damašek zachoval své kulturní a ekonomické postavení díky výhodné poloze na křižovatce cest do Mekky, Anatolie, Afriky, Asie a ke Středozemnímu moři, na křižovatce hedvábné stezky do Číny a obchodu s kořením z Indie a Jemenu.
Damašek se opět stal politickým centrem arabského světa až se zakladatelem ajjúbovské dynastie, Saláh ad Dínem Ibn Júsufem. V bouřlivých dobách, které následovaly, se musel bránit vpádům Mongolů. Mongoly porazili Mamelukové a jejich vláda ve 13. A 14. Století n.l. znamenala třetí „Zlatý věk“ Damašku.
„… město Damašek oplývá krásou a jakkoliv dlouhý výčet jeho kvalit by byl stále krátký na to, aby popsal jeho nádheru…“
Ibn Battúta
Následující osmanská nadvláda trvající 400 let pasovala Damašek znovu mezi provinční města, která spolu s Osmanskou říší dospěla na práh moderní doby. Po první světové válce se syrská oblast stala francouzským mandátním územím. Po vyhlášení nezávislosti v roce 1946 se Damašek znovu dostal do popředí arabského politického a kulturního dění a zaslouží si nynější název „Srdce arabského světa“. V roce 2008 byl Damašek vyhlášen „Městem kultury“.
Apollodor Damašský
Narodil se v Damašku mezi léty 50 – 60 n.l. a zemřel buď 129 nebo 130 n.l. Z Damašku byl povolán do Říma císařem Trajanem v roce 92. Stal se dvorním architektem až do císařovy smrti roku 117. Byl i nadaným sochařem a zabýval se technickými otázkami, zejména v oboru válečných strojů. Traduje se, že ho Trajanův nástupce, císař Hadrián odsoudil k smrti za to, že se posmíval jeho plánům. Musel z Říma uprchnout a zbytek života prožil v ústraní, kde se věnoval sepsání svých technických děl.
pozůstatky Jupiterova chrámu
Jeho dílo:
- V Damašku byl autorem urbanistické přeměny města v římském stylu, postavil Jupiterův chrám
- V Římě byl autorem mnoha staveb pro veřejnost - dnes už neexistující kulatý koncertní sál Odeon , Trajanovo forum, Trajanův trh, Trajanovy lázně(sloužící jako předloha pro slavné Caracallovy lázně) a Trajanův chrám.
- Během Trajanova tažení proti Dákům postavil na Dunaji v Železné bráně most
Po vítězném Trajanovu tažení proti Dákům se císař rozhodl postavit fórum, které musí předčit všechna ostatní již existující římská fóra. Toto fórum bylo navrženo a postaveno Apollodorem Damašským v letech 106 – 113 n.l. Trajanovo fórum v Římě je perfektní ukázkou spojení politické a ekonomické moci ve spojení s Trajanovým trhem umístěným v sousedství .
- Velké uzavřené náměstí obklopené sloupovím
- Trajanova socha
- Trajanova basilika
- Trajanův sloup
- Dvě křídla knihovny
- Chrám božského Trajana
Dodnes perfektně zachovalý je pouze mramorový Trajanův sloup, který na svých basreliefech znázorňuje tažení proti Dákům. (výška 43m se základnou 12x12m)
Během tohoto tažení postavil Apollodor most přes Dunaj ( 1135m délka, 45m výška, 20m šířka). Dva pilíře mostu a nápis oslavující císaře se zachovaly a tvoří součást srbského národního parku Derdap. Přehrada Železné brány skrývá ještě dalších 18 pilířů mostu.